Běžný stavebník či spotřebitel má na vybranou. Buďto se může rozhodnout pro instalaci elektrických topných rohoží nebo zvolí teplovodní systém. Samozřejmě to odvisí především od hlavního zdroje vytápění domu, montáž toho či onoho způsobu však v konečném důsledku závisí jen a jen na vašem vlastním rozhodnutí. V obou případech je ovšem zapotřebí učinit i další nezbytné stavební úpravy a tudíž je vhodné rozhodnutí konzultovat se specializovanou firmou.
Výhody sálavého tepla
Nespornou předností je skutečnost, že i při relativně nízké teplotě se teplo šíří rovnoměrně ze značné plochy. Optimální je, pokud tuto plochu představuje právě podlaha. Odborníci spočítali, že zde dochází až k 20% úsporám (náběh systému sice není tak rychlý, ale má značnou setrvačnost). Topení je navíc ukryto pod povrchem podlahy, tedy nepřekáží, nezasahuje do interiérového vybavení a rovnoměrně zahřívá hlavně spodní chladnější vzduch, nedochází k víření prachových částic a k vysušování vzduchu. V horní část místnosti, někde na úrovni hlavy, je pak teplota nižší asi o 2 až 3 stupně a to je dobré i ze zdravotního hlediska. Sečteno – téměř samá pozitiva. K tomu, aby takové topení dobře fungovalo, je však zapotřebí zvolit vhodnou skladbu konstrukce všech vrstev podlahy. Podlaha, která má ohřívat prostor, musí mít dobře vodivý povrch a nesmí být zakryta žádnou další izolační vrstvou, například kobercem, nábytkem stojícím na podstavci (soklu) atd. Elektrické vytápění na rozdíl od teplovodního vyžaduje podstatně menší tloušťku vrstvy k umístění topných rohoží (kabely jsou mnohem tenčí, asi 2,5 až 3,5 mm), u teplovodního je nutné kalkulovat s tloušťkou betonové mazaniny alespoň 45 mm a k tomu ještě připočítat průměr topných trubek. To znamená dohromady minimálně 10 až 12 cm. Elektrické rohože jsou proto vhodné i pro rekonstrukce bytů, neboť je lze pokládat rovnou na původní podlahu pod novou nášlapnou vrstvu.
Role centimetrů…
Voda se ohřívá v plynovém či elektrickém kotli klasickým způsobem, zvlášť v posledních letech se však využívají i sluneční kolektory nebo energie získaná pomocí tepelných čerpadel. V takovém případě bohatě stačí nižší teplota vody (asi 40 oC), systém netopí zbytečně a tudíž šetří. Ohřátá voda následně pomocí čerpadla proudí měděnými nebo plastovými trubkami, připevněnými k nosné rohoži. Teplovodní systém potřebuje kromě tepelné izolace pod trubkami i nosnou a akumulační vrstvu nad nimi – přibližně 45 až 60 mm silná vrstva betonu, kterou je kvůli pevnosti vhodné vyztužit ocelovou armovací sítí s oky (tzv.. kari sítí). Tloušťka celé podlahy, tedy izolace, trubek, roznášecí vrstvy a nášlapné vrstvy podlahy, je zhruba 20 cm silná a právě s tímto rozměrem je dobré počítat už v projektové dokumentaci.
Vraťme se však ještě jednou k elektřině. Elektricky vytápěné rohože nebo kabely uložené pod podlahovou krytinou s vysokou tepelnou vodivostí tvoří vytápěcí systém, dokážou vyhřát interiér mnohem rychleji než teplá voda a k zakrytí rohoží bohatě postačí beton síly 2,5 až 3,5 mm. Proto je tento výhodnější zejména při rekonstrukcích starších objektů
…a podlahové krytiny
Praxe ukazuje, že vůbec nejlepší krytinou při použití podlahového vytápění je keramická dlažba. Přestože někteří výrobci dřevěných a laminátových podlah tvrdí, že topit lze účinně i pod dřevěnou krytinou, platí následující pravidla použití:
- velkoformátové laminované desky nesmí absorbovat vlhkost a musí disponovat dobrou rozměrovou stálostí
- materiál by měl mít nejvíce 8 % vlhkosti, lamely pak spoje na pero a drážku
- důležitá je tloušťka dřeva: příliš tenké rozesychá, silné brání prostupu tepla, optimální tloušťka je cca 15 mm
- teplota dřevěné vytápěné podlahy by neměla přesáhnout 27 °C
- vzhledem k citlivosti dřeva je třeba teplotu regulovat (zvyšovat a snižovat) postupně, maxm. o 2 stupně denně
Fakta o hřející podlaze
Podlahové vytápění pracuje jako nízkoteplotní systém a proto je vhodné kombinovat jej s nízkoenergetickými zdroji tepla (vzpomínané solární panely nebo tepelná čerpadla). V případě teplovodního systému teplota vody dosahuje asi 50 °C (v radiátorech je to až 90 °C) a právě proto s nízkoteplotním sálavým vytápěním ušetříte i v případě, že máte nainstalován klasický nebo kondenzační kotel, kde k ohřevu vody na nižší teplotu stačí méně energie. Důležitým aspektem je tepelná pohoda, kterou člověk vnímá už při zvýšení teploty o pouhé 2 až 3 stupně. Ovšem pozor, topný systém by neměl zakrývat nábytek a když, tak raději na nožičkách. Dosažení maximálního výkonu podlahového vytápění zajistíte instalací účinné tepelné izolace (např. Styropor, Styrodur apod.), kterou je ovšem zapotřebí důkladně chránit před případnou vlhkostí. K tomuto účelu se používá hydroizolace. Byť se montáž podlahového vytápění zdá být téměř laickou záležitostí, vždy se nechte poradit od odborníka. Rozebírat právě položenou dlažbu nebo dřevěnou podlahu jen kvůli špatně fungujícímu vytápění je velmi složité a finančně náročné.
Pavel Hluchý
foto archiv autora
Výhody sálavého tepla
Nespornou předností je skutečnost, že i při relativně nízké teplotě se teplo šíří rovnoměrně ze značné plochy. Optimální je, pokud tuto plochu představuje právě podlaha. Odborníci spočítali, že zde dochází až k 20% úsporám (náběh systému sice není tak rychlý, ale má značnou setrvačnost). Topení je navíc ukryto pod povrchem podlahy, tedy nepřekáží, nezasahuje do interiérového vybavení a rovnoměrně zahřívá hlavně spodní chladnější vzduch, nedochází k víření prachových částic a k vysušování vzduchu. V horní část místnosti, někde na úrovni hlavy, je pak teplota nižší asi o 2 až 3 stupně a to je dobré i ze zdravotního hlediska. Sečteno – téměř samá pozitiva. K tomu, aby takové topení dobře fungovalo, je však zapotřebí zvolit vhodnou skladbu konstrukce všech vrstev podlahy. Podlaha, která má ohřívat prostor, musí mít dobře vodivý povrch a nesmí být zakryta žádnou další izolační vrstvou, například kobercem, nábytkem stojícím na podstavci (soklu) atd. Elektrické vytápění na rozdíl od teplovodního vyžaduje podstatně menší tloušťku vrstvy k umístění topných rohoží (kabely jsou mnohem tenčí, asi 2,5 až 3,5 mm), u teplovodního je nutné kalkulovat s tloušťkou betonové mazaniny alespoň 45 mm a k tomu ještě připočítat průměr topných trubek. To znamená dohromady minimálně 10 až 12 cm. Elektrické rohože jsou proto vhodné i pro rekonstrukce bytů, neboť je lze pokládat rovnou na původní podlahu pod novou nášlapnou vrstvu.
Role centimetrů…
Voda se ohřívá v plynovém či elektrickém kotli klasickým způsobem, zvlášť v posledních letech se však využívají i sluneční kolektory nebo energie získaná pomocí tepelných čerpadel. V takovém případě bohatě stačí nižší teplota vody (asi 40 oC), systém netopí zbytečně a tudíž šetří. Ohřátá voda následně pomocí čerpadla proudí měděnými nebo plastovými trubkami, připevněnými k nosné rohoži. Teplovodní systém potřebuje kromě tepelné izolace pod trubkami i nosnou a akumulační vrstvu nad nimi – přibližně 45 až 60 mm silná vrstva betonu, kterou je kvůli pevnosti vhodné vyztužit ocelovou armovací sítí s oky (tzv.. kari sítí). Tloušťka celé podlahy, tedy izolace, trubek, roznášecí vrstvy a nášlapné vrstvy podlahy, je zhruba 20 cm silná a právě s tímto rozměrem je dobré počítat už v projektové dokumentaci.
Vraťme se však ještě jednou k elektřině. Elektricky vytápěné rohože nebo kabely uložené pod podlahovou krytinou s vysokou tepelnou vodivostí tvoří vytápěcí systém, dokážou vyhřát interiér mnohem rychleji než teplá voda a k zakrytí rohoží bohatě postačí beton síly 2,5 až 3,5 mm. Proto je tento výhodnější zejména při rekonstrukcích starších objektů
…a podlahové krytiny
Praxe ukazuje, že vůbec nejlepší krytinou při použití podlahového vytápění je keramická dlažba. Přestože někteří výrobci dřevěných a laminátových podlah tvrdí, že topit lze účinně i pod dřevěnou krytinou, platí následující pravidla použití:
- velkoformátové laminované desky nesmí absorbovat vlhkost a musí disponovat dobrou rozměrovou stálostí
- materiál by měl mít nejvíce 8 % vlhkosti, lamely pak spoje na pero a drážku
- důležitá je tloušťka dřeva: příliš tenké rozesychá, silné brání prostupu tepla, optimální tloušťka je cca 15 mm
- teplota dřevěné vytápěné podlahy by neměla přesáhnout 27 °C
- vzhledem k citlivosti dřeva je třeba teplotu regulovat (zvyšovat a snižovat) postupně, maxm. o 2 stupně denně
Fakta o hřející podlaze
Podlahové vytápění pracuje jako nízkoteplotní systém a proto je vhodné kombinovat jej s nízkoenergetickými zdroji tepla (vzpomínané solární panely nebo tepelná čerpadla). V případě teplovodního systému teplota vody dosahuje asi 50 °C (v radiátorech je to až 90 °C) a právě proto s nízkoteplotním sálavým vytápěním ušetříte i v případě, že máte nainstalován klasický nebo kondenzační kotel, kde k ohřevu vody na nižší teplotu stačí méně energie. Důležitým aspektem je tepelná pohoda, kterou člověk vnímá už při zvýšení teploty o pouhé 2 až 3 stupně. Ovšem pozor, topný systém by neměl zakrývat nábytek a když, tak raději na nožičkách. Dosažení maximálního výkonu podlahového vytápění zajistíte instalací účinné tepelné izolace (např. Styropor, Styrodur apod.), kterou je ovšem zapotřebí důkladně chránit před případnou vlhkostí. K tomuto účelu se používá hydroizolace. Byť se montáž podlahového vytápění zdá být téměř laickou záležitostí, vždy se nechte poradit od odborníka. Rozebírat právě položenou dlažbu nebo dřevěnou podlahu jen kvůli špatně fungujícímu vytápění je velmi složité a finančně náročné.
Pavel Hluchý
foto archiv autora
21. listopad 2007 www.Living.cz
Teplovodní systém podlahového vytápění má pochopitelně svá pro i proti. Výsledným efektem je ovšem tepelná pohoda v interiéru.
Zejména instalaci teplovodních rozvodů je lépe svěřit dodavatelské firmě
Elektrické topné rohože dnes někteří výrobci nabízejí jako domácí stavebnici, kterou si snadno nainstalujete kam třeba. Navzdory podrobnému manuálu je vždycky lepší poradit se s odborníky.
Topné fólie slouží spíše k zamezení rosení zrcadel, lze je však využít třeba k temperování v malých místnůstkách, jako jsou WC, komory, zádveří atd.